G. K. Chesterston píše: „Myšlenky jsou bezvýznamné pokud se nestanou slovem, slova jsou bezvýznamná pokud se nestanou činem“. Lidové moudro praví: „Poslouchej co ti člověk řekne, ale dávej pozor co doopravdy dělá“. Cervantés se nechá slyšet: „Ne slova – činy jsou to, které přesvědčují“.

Je nám předkládáno, že činy mají vyšší váhu než slova. Činit je těžké, mluvit nebo tlachat jednoduché. Mluvit o sobě je jedna věc, chovat se podle svých slov je věc druhá. Je to problém, který všichni známe. Je to však něco, co rezonuje s dnešní dobou?

Tento text neslouží k obhajobě rasismu. Troufám si tvrdit, že toto stanovisko z textu jednoznačně vyplývá. Tímto tvrzením chci předejít úskokům, které by zneužili tohoto příkladu za účelem znevážení zde prezentované teorie.

Ve stínu aktuálního dění, Kúdela dostane stopku 10 zápasů za rasistické narážky, zatímco Roofe dostane stopku na 4 zápasy za rozraženou lebku brankaře Slavie. Video Zdravého fóra, na kterém je nácvik textu pro Poslaneckou sněmovnu je staženo z YouTube. Herci a režiséři dostávají padáky za tweety, ve kterých popisují své politické postoje, někdy jsou to názory několik let staré. Jsme trestáni za to co řekneme, ne za to co doopravdy děláme. Tento trend, jestli se to tak dá nazvat, je silnější v USA než v Evropě, přesto začíná natahovat prsty i k nám.

Je to hra politiků, mluví a mluví, jenže dělají něco jiného. Ne všichni a ne vždy, neházejme všechny do jednoho pytle. Dalším příkladem budiž překrucování slov nebo jejich významu. Autor prezentuje své myšlenky, jenže ty jsou následně interpretovány jiným způsobem. Například Jordan B. Peterson – médii označován za pravicového extrémistu – sám členem strany není, jen sumarizuje filosofii bytí, navíc jen část toho co prezentuje je z jeho hlavy, většina se zakládá z již známých (leckdy i velmi starých) děl.

Slova dnes mají obrovskou váhu relativně k činům, někdy i větší než by se dalo čekat. Chesterton by se možná podivil, přece jen jsou to činy, které hýbou světem, i když to aktuálně vypadá, že by toho mohla dosáhnout i slova. Ale v jakém smyslu?

Když tuto dynamiku:  myšlenky – slovo – čin změníme a váhu odpovědnosti za důsledek přeneseme z činu na slovo (i když čin vůbec nenastal), dostaneme společnost, ve které si jednotlivci budou muset dát pozor na to, co říkají. Jejich slova mohou vyústit v trest. Pak bude bezpečnější nic neříkat. Když bude možnost regulovat, co jednotlivci řeknou, bude tak zajištěn hlas společnosti. Názory jedinců zůstanou v jejich hlavách v podobě nevyřčených myšlenek. Budou na to sami, ale přece jen naděje neuhasne. Jako bychom se vraceli, váha se z činu přenáší na slovo. Další krok je jasný, přenést váhu na myšlenku. Když je dnes ohrožující poslat pár vět na twitter, bude příště nebezpečné držet v hlavě pár myšlenek? Svoboda pohybu je již narušena, k ohrožení svobody slovy se blížíme závratnou rychlostí. Dalším krokem je svoboda myšlení…