Je víra silnější než fakta?
Zde přidávám text, který vznikl v návaznosti na demonstraci v lednu 2021, která se uskutečnila na Staroměstském náměstí. Po demonstraci jsme také natočili podcast (Tenkrát na staromáku), kde jsme porovnávali dění na demonstraci z našeho pohledu z místa dění a jak tuto demonstraci vyobrazila média pro širokou veřejnost.
Mám za to, že některé myšlenky jsou stále aktuální, přestože je článek staršího data. Věřím, že čtenář si v textu najde co potřebuje a časovou neaktuálnost některých témat promine.
Je víra silnější než fakta?
V době krize věda naráží na své hranice v podobě axiomů – základních postulátů, na kterých věda staví. Jedním z těchto axiomů je materializmus, představa, že život jako takový, je následkem náhody, která postrádá vyšší smysl. Víra dává životu smysl, který tak patří každému člověku a je možné jej nalézt. Oba proudy vycházejí ze základního principu, svobody, možnosti vybrat si díky svobodné vůli co a proč budeme následovat.
Problém nastává, když se jeden proud snaží ovládnout druhý. Z historie víme, že církev popírala vědecké poznatky a upalovala kacíře na hranicích. Dnes věda naráží na tak zvané dezinformátory a popírače, kteří s ní nejsou za jedno. Takové jedince ostrakizuje nebo vypíná. Věda si klade monopol na pravdu, stejně jako tomu dělala církev před několika sty lety. Věda podléhá hlavním proudům, mainstreamům, které jsou pak považovány za nejpravdivější. Věda zavírá dveře před otázkami, které vyzývají axiomy a mainstreamovou narativu. Místo toho aby se je snažila podrobit experimentu, popírá je a snaží se je ponížit. Otázky jsou zakázány, „proč“ mizí ze slovníku.
Fakta
Vláda staví na faktech a zkušenostech, které si vybírá. Nebere v potaz existenci všech faktů a zkušeností (viz příklad popírání druhé vlny v létě 2020). Pokud jsou fakta popírána, není možné se následně fakty ohánět a vymáhat si jejich následování. Proč? Z úst takových jedinců už fakta nemají váhu. Vládní opatření se porušují, lidé nemají s lháři trpělivost. Své jednání zakládají na své svobodné vůli, ať už vědomě nebo ne. Vládní opatření založená na faktech, která vycházejí od neznámých odborníků a obchází české vědní špičky, potvrzují, že opravdový důvod nám není známý. Vláda není hloupá, jen nevíme, co chce. Jestli nám to nechce říct, nebo to sama neví, je otázka na delší povídání.
Vědní elita
Čeští vědci jsou bezzubí. Nikdo je neposlouchá. Přicházejí s teoriemi a hypotézami, grafy a výpočty, zakládají spolky a iniciativy. Kdo zpochybňuje mainstreamový názor, je dezinformátor. Kladou si monopol na pravdu, ale stejně jim nikdo nenaslouchá, ani vláda ani společnost. Vláda věří, že má klíč, který lidé nechtějí následovat. Důvody nejsou transparentní, komunikace je jednostranná. Vybírá si narativu, která se jí hodí. Neptá se, proč se lidé srocují a porušují tak nařízení, ale rovnou nastoluje soudy a osočování. Otázky by daly odpovědi a to se nehodí, nechtějí je znát. Konec je v nedohlednu a vláda je nedůvěryhodná, lidé proto věří, že diktátu bylo dost. Setkávají se, srocují se, nechodí na testy a chodí do práce. Fakta nehrají roli, víra je silnější. Vědci jsou zoufalí a za takových podmínek jsou extrémní jedinci nejvíce slyšet. Snaží se popřít svobodu, díky které si každý z nás může vybrat. Když nebude volba, nebude pochyb, zbude jedna narativa. Jedna ideologie výš než ostatní. Kdo není s námi, je proti nám. „Proč“ není na místě.
Rozděl a panuj
Nemocnice kolabují, ale na staromáku jsou zástupci nemocnic, kteří tvrdí, že jejich nemocnice to zvládají. Epidemiologové chtějí všechno zavřít, ale přední český epidemiolog profesor Beran spolu s dalšími vědci navrhuje alternativy. Existence protinázoru je popírána. Pokud tento názor někdo zastává, je vyvrhel, dezinformátor a anti-rouškař. Chce nás zabít a s námi i naše příbuzné a možná i celý národ. Komu skončí byznys, má prostě smůlu a měl by jít pracovat jako prodavač nebo vypomoci v kolabujících nemocnicích, a nejlépe zadarmo. Příběh je jen jeden, kdo jej popírá je nepřítel. Místo otázek panují soudy, nikdo se neptá, proč a každý má pravdu. Problém je právě v tom, že každý pravdu vskutku má. Některé nemocnice kolabují a některé ne, někdo o byznys přišel a nastřádal dluhy, a někdo ne. Někdo na nemoc opravdu trpí a někdo ji ani nezaregistroval. Pravda není jedna, je jich víc. Ideální stav, jak poštvat jednu skupinu proti jiné. Samozvaný arbitr ukáže na viníka a pošle na něj šílený dav. Bez otázek a odpovědí. To vede k rozdělení společnosti. Lidé si nerozumí, protože se neptají. Nechtějí vidět svět, který by je donutil otevřít oči a přiznat si tak své omyly. To totiž bolí a vlastně to není ani hezký pohled. Otázkou je, jestli je lepší takový svět nevidět a nechat se vést do neznámé budoucnosti nebo se teď trochu zranit s tím, že máme možnost volby vytvořit si buducnost vlastní.
Otázky a odpovědi
Člověk mluví, aby pochopil sám sebe, aby mohl objasnit své omyly a napravit svoje chyby a rozvinout svého ducha. Tím si najde místo ve vesmíru. Problém nastane, když jedinec nenaslouchá. Když se neptáme, zavíráme se do své bubliny, která je sice teplá a příjemná, ale také nudná a plná nenávisti. Za všechno mohou ostatní, člověk se vzdává moci, která je mu vlastní. Proto vyzývám, abychom se ptali. Proč někdo nechce vakcínu? Proč se někdo srocuje? Proč není nasloucháno vědcům? Proč se neptáme a proč šli demonstranti na staromák? Neptejme se sami sebe, ale ptejme se těch, kterých se to týká. Neusuzujme a nehádejme, pojďme pochopit, čemu ti lidé věří, co je žene. Na to není potřeba médií ani vlády, můžeme to zjistit sami, ale musíme se ptát. Jen tak najdeme řešení, které pomůže co největší skupině lidí. Bez zloby a nenávisti, tou nás sytí jiní. Nehledejme viníka, hledejme „proč“, ptejme se a hledejme důvody, bez předsudků a domněnek.
Tento text neslouží k očernění vědy nebo vládních restrikcí. Nenabízím striktní řešení. Spíše se snažím připomenout sílu otázek v civilizované kultuře.
